Někdy mám chutě se schovat,
schovat se před celým světem...
Když svět se neumí chovat,
až závidím skrýše dětem...
Někam, kde svět mne nenajde,
na pusté ostrovy v mořích...
do míst, kam nikdo nezajde,
do jezer, do hrází bobřích...
Do hradů, anebo stavenišť,
v údolích i v krajích hor...
do včelích úlů.. mravenišť..
pod zem, do jezevčích nor...
Na zemský pól, snad severní,
na pouště nekonečné...
do dálek oblohy večerní,
kde svítí hvězdy věčné...
před lidmi, co jsou jak zvířata,
před auty, co všude jezdí...
myšlenkám, zmazaným od bláta,
co tlačí člověka ke zdi...
před válkou, zmarem a smrtí,
před zákeřnou nemocí...
do klidných venkovských čtvrtí,
kde jsou lidé k pomoci...
.
.
Anebo schovám se pod deku,
s tebou, má milovaná...
do lásky hnízdečka, bez vzteku..
To bude schovávaná...
já zas vyletět vzhůru a nabrat síly - čelit tomu znovu k zocelení
dokud si člověk neosvojí chápání, z čem tví celé to znění :)*
schovat se - myslím znamená, že tě to opakovaně vždycky najde
15.05.2025 09:01:06 | šuměnka
To asi ano..
Vím, že se skrýváním máloco změní,
že v žádném úkrytu není líp na světě,
že už se ukrýt vlastně kam není,
na celé, celičké modravé planetě..
Díky..
15.05.2025 09:04:51 | Sid