Dětí den

Je první černven, dětí den
Já se ptám na otázku jen...
Proč tu vlastně ještě jsem
a snažím se den co den
být o trochu lepším člověkem

Snaha se přeci cení,
ovšem u sposty lidí to takhle není
Podceňují tvé úsilí, a přesto všechno čím si procházím, tak vím že si půjdu za svým a jednou všechny o opaku přesvedčím

Chtěla bych jen trochu uznání a pochopení,
že to pro mě snadné není, přitom se mi slzy roní, když mám pocit zatracení, tma tam kde světlo dříve bylo, dneska už ze světla málo zbylo

Kam se mé dětské štěstí rozplynulo?
Kdybych si mohla prožít ty šťastné chvíle znovu, tolik vzpomínek na tu dobu,
Kdy jsem byla veselá a usměvavá
od ucha k uchu, kéž bych mohla tohle štěstí pocítit znovu...

Kým jsem chtěla být a kým doopravdy budu? Astronautkou ve vesmíru, nebo vykopávat kosti dinosaurů¿ Kéž bych věděla, kdo jsem a kým doopravdy budu, zatím to nechám na osudu

A toto je můj poslední den, kdy ještě dítětem jsem, za dveřmi svět dospělých jen.. splní se mi někdy můj dětský sen?