Ti,kteří nepoklekli

V tom světě, kde černá je zlatem zvána,
a láska se trestá víc než zrada,
kde city jsou slabostí, smích je vinou,
a slunce smí svítit jen těm, co kynou…

Tam děti se rodí do mříží z ticha,
učí se mlčet dřív, nežli dýchat.
Pravda je trnem v oku těch pánů,
co z lidí chtějí jen stroj beze stínu.

Tíhu svědomí nahradil zákon,
co chrání jen ty, co ho nikdy nectí.
A trest nečeká zločin, ale něhu,
která se opovážila žít beze strachu.

Ale hluboko — tam, kde se drolí kámen,
tam plane do výše jasný plamen.
Jsou lidé, co zvolili stát bez ohnutých zad,
co nesklonili krk před králi triků a zrad.

Oni jsou tou nadějí, co nelze spoutat,
ani koupit, umlčet, ani vymazat.
Jejich jména šeptá vítr v korunách stromů,
jejich oči září i v nejhlubším hromu.

A jednoho dne — možná až po pádu,
když zbyde jen prach po trýzní a řádu
vzejde nový svět z jejich odvahy,
z pravdy, co nikdy nekrvácí pro peníze.

Tak věř, že to přijde. A přijde to v tobě.
V každém, kdo miluje a nelže sobě.
Svět se může změnit, ale jen tehdy,
když ho nepostavíme ze zlata —
ale z lidí.