Hledaje smysl

Už to bude chvíle
co se moji přátelé ženili
„No není skvělá?“ ptali se mě s napětím v očích
A já se chtěl ptát: „Ale proč zrovna ona, proč?“
Ale řekl jsem jen: „Jo, je to skvělá holka.“

A nedlouho na to
přišly děti –
ty jejich malé, roztomilé verze
pobíhaly v růžových dupačkách u mě v pokoji
a zatímco jsme se sjížděli,
hrály si tiše s mými věcmi
A já se chtěl ptát: „A proč tak brzy, proč?“
Ale řekl jsem jen: „Ta bude po tobě… Jak že se jmenuje?“

A dneska, dneska se přátelé rozvádějí
brečí mi na ramenou a ptají se,
jak se jim to mohlo stát
jak jim to jen mohla udělat –
rozbít takto rodinu, vždyť je tím zničila
A taky: jak k tomu přijdou ty děti?
A já bych chtěl říct: „Tak ji zkus pochopit, zkus to.“
Ale řeknu jen:
„Mrcha"