Lásko, co vlastně jsme?

Lásko, co vlastně jsme?

Lásko, je tohle všechno co jsme kdy byly?
Já se starám o všechny, ale kdo se stará o mě?
Připadám si sama v tomhle domě
Je plný lidí , ale je celý prázdný
Je tu ticho ,i když je tu dav
Ticho protože naše duše
Už nemluví
Přestali se snažit něco vysvětlit
Už jsme to vzdali
I ty představy ze jsme se vzali
Už zmizeli.
Z častých hádek a neshod
O tom co ti přijde vhod
Se stal jen lehký úsměv
Když se vidíme
Jen na sebe na chvíli hledíme
Když jeden z nás do místnosti vejde,
A všechen ten strach sejde
Mráz po zádech prejde
A pak je zase pokoj
Jen na sebe koukáme
Jen na chvíli, nebo možná na dlouho
Z očí do očí
Až se mi z toho hlava točí
Žes býval moji touhou.
Usměju se na tebe, zlehka
A ty na mě zpět
Tímhle pohledem si říkáme pár vět.
Zdravíme se ale
Už to není stejný
Nejdu za tebou a ty nejdeš za mnou
Seš jen vzpomínka
Který se nikoho netýká
Ale pro me nejsi jen vzpomínka.
V očích mi plane
Jak jsem tě prosila abys neodešel
Jak jsem byla zoufalá,a jen prosila
O tebe, tvou lásku, tvou starost
Ale časem ve mně vztek narostl
Však ten už přešel
časem odešel
Stejně jako ty,
Já se smířila.
V očích tvých plane
Jak jsi mě prosil o soucit
A o dobrej pocit
Abys ze sebe měl
Jenže tos neměl,
Tos nedostal , to já ti nedala
Soucit, dobrej pocit, já nechtěla
A ani jsem to neuměla,
I tys to vzdal, smířil se.
Měla jsem všechny radši než tebe
A teď ty máš všechny radši než mě
Já se snažila se dostat na první místo
A nechci aby ti mě bylo líto
Pochopili jsme se,
Pochopili jsme, ze se nemůžeme chápat
Ze se místo pochopení, budem jen hádat
Ale oba už jsme z hádek vyčerpaní.
Ale co to na tom všem mění?
Můžem se mít rádi
Ale někdy to nestačí
Někdy, to prostě není dost
Vidím skrz nás velký most
A my oba na jeho konci
Však není v naši moci
Ho překročit
A zas si k sobě cestu najít .
Porad ve mně cítíš teplo
A ja v tobě komfort
Ale tohle, je to co stačí.
Uvědomění toho jak to být má
I když se to nezdá
Vždycky se budeme mít rádi
Možná víc než kamarádi
Ale míň než milenci
Je to to pouto, co nás spolu drží
I když jsme daleko od sebe,
I když nemůžeme přejít ten most
Je tam, pouto, spojení
Ze jsme si byly souzeni,
Nebo v důsledku odsouzeni?
Na to co jsme byly, a co jsme být mohly
Asi nepřijdeme.
Jen vim ze mě zahřeje
Když se takhle vidíme
a na sebe se usmějeme
Ze i když už se nebavíme
Vedeme se za ruku,
Skrz louku plnou potoků
Ale potoky jsou lidi
Ale jen my dva jsme ti, co tohle vidí
Co se od ruky pustí ,
Ale už ne zlostí, ale milostí.

Autor real, 10.06.2025
Přečteno 65x
Tipy 3
Poslední tipující: rhubarb, mkinka
ikonkaKomentáře (0)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
© 2004 - 2025 liter.cz v1.8.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí ⋅ Osobní údaje ⋅ Provozovatel