Medardův pláč

Snad se mi podaří jednou uspat
V jazzovém klínu
měsíc a hvězdy
aby dnešní noc nikdy neskončila
když dívka přijala pozvání do mého bytu
plány mi však zhatil svatý Medard
jenž pláče z temných mraků
jež zakryly jediné světelné body
na obloze

Plameny mlh nad činžáky doutnají
jako když se v kuchyni vaří
oběd pro nezvané hosty
přesto sotva se rozední
oranžové vesty metařů vlají v ulicích
jako vlajky v centru Amsterdamu
na den krále

V červnovém dešti balancuji na provaze
a osud mi hází žhavé míčky
přímo z ohniště
z nimiž musím žonglovat
vysoko nad propastí
tak vysoko že mám hejna kormoránů
na dosah ruky
nemohu spadnout, neboť jsem
jako Nils Holgersson jenž obletěl svět