Rozbité zrcadlo

Jednou jsem za draho koupila
Zrcadlo překrásné z křišťálu
Doma ho pečlivě leštila
A zrcadlo stárlo pomalu

Den za dnem stále častěji
Zhlížela jsem v něm svůj odraz
Snad ve snaze najít naději
Která jakoby zmizela naráz

Radost, štěstí, zlo i smutek
To vše vidělo na mé tváři
Zrcadlo zapsalo každý můj skutek
Pak už mi neříkalo jinak než lháři

Po čase naprasklo u levého rohu
Můj obraz začal se tak nějak křivit
A i přes mou velkou snahu
Nedovedla jsem to spravit

S každým bolestným záškubem srdce
S každou grimasou a vzlykem
Praskalo zrcadlo více a více
Což nebývá příliš často zvykem

Nakonec z něj zbyl jen ten rám
Střepy zaryté v podrážce pantoflí
Nač mi vlastně bylo se ptám
Když brečím nad prázdnou šrajtoflí.