Krvácející slovník duší psané češtiny

Cize na mě působí, ta má slova spletitá,
však je to má duše, jež na papír se promítá.

Vlastní krví řádky, již dlouhodobě skvrněny,
čekám až mě spasí, až rány budou zhojeny.

Stávají se slovníkem, kde zármutky mé kvasí,
přetečou-li dnes, nechť vylijou se z krásy.

Nemluvě však o kráse, jež půvabem je překrytá,
je to krása hnijící, za iluzi neskrytá.

Nelze ji však vidět hned, když cizost básni vládne,
bez schopnosti krvácet, rozum tiše vadne.