Strážník pokojový

strážník mi do pokoje přišel,
mé tělo tam svázal,
na postel mě položil,
až pak se mne tázal.

mám-li prý svou představu
o životě budoucím,
tíhou dech můj zastavil,
jako lidem tonoucím.

odpověď tam zůstala,
ve vzduchu jen viset.
plíce mé se nadmuly,
chtělo se mi křičet.

jeho slova proklatá
začala mě stáčet
do nekonečné spirály,
v níž nikdo nechce kráčet.

řekl mi, že pomůže,
že odpověď má mlhavá,
hovořila o zkáze,
kde budoucnost je skonaná.

tělo mé mi zatížil
balvany všech druhů,
že prý mě můj život pak
nebude vést k dluhu.

zůstala jsem ležeti,
jak strážník mi přikázal,
pod tíhou těch oblázků
spánek život převládal.

budoucnost se nejevila,
již tak černobíle,
najednou mě zaplavily
iluze jen milé.

snivé oko vyprávělo,
že hezky se mít budu,
pokud-li jen poslechnu
strážníkova bludu.

po odchodu strážníka,
proležených rocích,
už chápu slova zrádníka,
jež obrala mě o smích.

strážník nebyl strážníkem,
však nebyl mi tak cizí,
hlavu mou mi obývá,
pocity mi sklízí.

balvany, jež tahaly
tělo mé jen ke dnu,
i pochopení přečkaly,
vždyť už si nesednu!

tíhou jejich přítomnosti
mně zastavil se svět,
zblednuli-li v tváři brzy,
zapomeňte, hned!