Nilem se rozlévají slzy,
ale dnes se už moře
na povel nerozestoupí
Ne pro všechna ta světla, co dávno vyhasla
a jež se znovu snaží
urputně rozzářit
jako měsíc na úsvitu dějin
Ne pro všechny pouliční prodejce
podkov utkaných z pramenů hedvábí,
co s písněmi na rtech o jednom řezbáři
jenž tisíckrát by přál si umřít,
natrhali otroci, kterým se v očích
tiše smějí škraloupy dějin
Ne pro ty kdož sedí
na trůnech uplácaných z kostní moučky,
a hledí na svět skrze brýle
s obroučkami zarostlými do svých prsou
a sklíčky slitými z pýchy předků
Ne pro děti, pro ty co si hrají
na náš život s trny pod kůží
zatímco jim nad hlavou
krouží hejna stěhovavých ptáků
Ne pro živé, ne pro nenarozené
ne pro nás dva
ne pro bohy
ne pro ně,
ne pro hliněné tváře
vytesané ve skalách
orodující za přímky
z per mořeplavců
Ne, na kolenou žádám
přinuť mě se nesmířit
z tvých posledních sil,
že nestane se
nic