DO POSTELE
DO POSTELE
"Nemám jít dneska já?
Uložit tě do postele?"
"Zatím ne, ještě češe se,"
odpoví maminka.
"Nech dneska tatínka,
ať tě tam odnese."
"Tak dobrou, a přijď,"
dá pusu mamince na čelo,
po schodech žene se.
"Užene tatínka?"
Směje se maminka,
to zatím nesvede.
"Máš mě tu otevřít."
"Co?" ptá se tatínek.
"Okno přece,"
už ho otvírá,
polštář načechrá,
peřinu třese.
"A přijdeš?" hned se ptá.
"To víš. Dobrou," na to já.
"Dobrou, a řekni mamince."
"Řeknu," a dveře
na škvíru přivřu,
dobrou noc šeptnu.
Poslední tipující: jitoush, IronDodo, Rafinka, bezhlavý jezdec, kudlankaW, Jeněcovevzduchukrásného, jort1, Veru, Kan, cappuccinogirl, ...
Komentáře (3)
Komentujících (2)
Doporučit
Tisk
...ale na ty chvíle se pak často zapomene... tak jsem si takto poznamenal ... Díky.
16.11.2025 19:47:35 | emmi
...Tomu rozumím.....také mám mnohdy básničky jako připomínky určitých událostí....a hned mi to po přečtení naskočí....jako když koukáš na fotky.....a víš.....a bez toho by se to hůře vybavovalo.....Ji.
16.11.2025 20:10:02 | jitoush
....Milé.....tatínci,když se snaží....tak je to bájo....Ji./úsměv/...ratolesti to ocení...
16.11.2025 19:16:25 | jitoush