Pohlazení Toníčkovi

Pohlazení Toníčkovi 

 

Ani ti není líto, že teď prší...

 

První velké prázdniny, a ty jsi sám puntík, jako falešná beruška...

 

Všechno přebolí, dětské nemoci zmizí a ty si dál budeš žít ten svůj dětský svět.

 

Ještě, že jsou jen jednou za život, tolik vyrážek jsem dlouho už nemazala...

 

Neustálý déšť ti naznačuje, odpočívej. Prázdniny teprve začínají...

 

Ještě jich za svůj život zažiješ mnoho...

 

Najdeš si spoustu nových kamarádů, a v tom svém světě kamínků a pokémonů ještě chvíli zůstaneš...

 

Pak se ti začnou líbit děvčátka a budeš dávat najevo, že s tebe není malý chlapec, ale vnímavý okatý klučina, který opustil svůj dětský svět a začal vnímat krásy světa dospělých...

 

Potom už tolik nebudeš potřebovat babičku, 

jen snad, aby jsi se pochlubil se svou princeznou...

 

Vždycky tady budu pro tebe, jsi můj milovaný vnouček, který nosí jméno a srdce mojeho táty.

Taky měl takové zlaté srdíčko, jako máš ty...

 

Nenech si jej nikým a ničím ukrást...

 

Je jen tvoje a tvých předků...

 

Tak se uzdravuj můj berušáku...

 

Foukám přes kopec na tvé čerstvě namazané bolinka, ať se uzdraví a ty si konečně začneš užívat svých prvních velkých prázdnin...