Anotace: „Telefony“ je reflexivní báseň o vztahu mezi lidskou myslí a digitálním světem. Skrze obraz telefonu jako zrcadla i bariéry zkoumá, co z nás zůstává, ať už pozitivního, nebo negativního. Vytváříme si nový, zdánlivě dokonalý svět.
Telefony
Jsou to ti, kterým často věříme,
ale co by?
Nejsou lidé neemotivní?
Ta slova, co v nich utkvěla,
i slova, co jsem neřekla,
jsou jen malým, velkým světem,
v němž nežijeme, jen přežíváme.
Tolik emocí, naděje a vzrušení,
že ani mé nedělní ráno
neví, kým vlastně jsem.
Proč toužíme být někým,
když nevíme všechno?
Možná právě to je to,
kým chceme být.
Vyrábíme svět,
který je nám polibkem,
hezký, radostný, něžný.
Je to jako návyková látka.
Telefón a kočka,
ona něco zmacka
a nevím co
a místo volání
mám hádanek kolotoč.
Také mě má mici
naučila skládat ho skoro z kostí.
Inu, mňau je jednička
a ta blbost jí křičí.
09.07.2025 21:52:56 | mkinka