Anotace: ---a
Když se rozednívá
ptáci déle zpívají křídly
utajenou březost lesa
dunění podzemních bubnů
co mění obličej na chiméru a hřích
vítr odrazil cinkání stromů do bible
i se svým sedmým přikázáním
když se v tobě probouzím
třepe mnou zima / nepřikrýváš / ani sršni ne
žlutými pruhy stmívají den do noci
dvaceti čtyřmi semeny karobu
a divočáci zatím ryjí zem tmou
lese můj
voníš rozkladem smrti co
nutí pít strach
z přesýpacích hodin
uvážeš gordický uzel
škrtíš mě
vůl se pase v mlze
čeho ses nejvíc bál?
Já bych se bál sám v lese.
Ne ticha,
ale té otázky,
jestli když tam padá strom,
nebo někdo umírá —
a není tam nikdo, kdo slyší,
stalo se to vůbec?
12.07.2025 00:37:14 | Reyla
To je zvláštní myšlenka. Já se někdy bojím, aby nebyli divočáci, kvůli psům, tam, kde vidím jejich stopy, tak hlasitě zpívám... :o) Děkuji.
12.07.2025 09:52:33 | Philogyny1
To by bol krásny úvod do nejakého výpravného filmu, veľmi príjemne sa to číta :)
11.07.2025 20:40:15 | BlueZ
"Listování" lesa, jak stránek v bibli. Les jen představivost tíží, však nikdy neublíží.*
11.07.2025 12:51:54 | šerý
"Listování" lesa, jak stránek v bibli. Les jen představivost tíží, však nikdy neublíží.*
11.07.2025 12:51:54 | šerý