Fontána

Ve městě zamilovaných
U fontány milenců
z bílého mramoru
stojí se dlouhé fronty,
to aby mohli lidé vtisknout dlaní
své obavy, naděje a touhy
do omšelých mincí
a sledovat, jak před nimi odevzdaně mizí
pod třpytící se hladinou,
tak jako mizí dětské sny
jež zrcadlí se v koutcích jejich
hořečnatých očí

A pak tam jsou tací
co nikam se netlačí
jen postávají kolem
a mlčky, drží se za ruce –
to budou nejspíš ti
kteří už se ničeho nebojí
to budou všichni ti, kteří vědí