Letos je to 15 let
a já jsem už úplně jiná,
jinde...
Ta vzpomínka se
se nezmění nikdy.
Ten pocit,
že se ve vteřině rozpadám
jak odkvetlá pampeliška
do které někdo foukl...
Foukl ty 4 slova,
která skončila vše,
co bylo,
mohlo být.
Ta malá paraplíčka už jsem
posbírala,
skoro všechna.
Nahradila,
skoro všechna.
Ale už jsem rozfouknutá
navždy....
Něco už prostě nesložíš.
Už nikdy nebudu taková pampeliška,
jako předtím.
Před...
Je mi to líto...
A já věděla, že je všechno v prdeli.
ST a jo, je posunuto a jde se jinou cestou, život se hejbe a někdy nás táhne, někdy vláčí - ale tím víc si užijme ty chvilky, který jsou fajn a neprdelní*
12.07.2025 17:29:29 | cappuccinogirl
Přesně tak. Čas otupí vše i smrt, ale ten pocit definitivní ztráty ve vteřině si vybavím pořád, jako kdyby to bylo včera.
12.07.2025 18:54:28 | Melfëa