Domovině

Krajino ty na venkově
drsná, a přec krásná jsi
na Moravě okrajové,
blízko k Čechám, po kopcích.

Vyrostl jsem ve Tvých loktech
na dědině mimo map,
v kraji, kde je chleba v drobtech
kamení však hojně zas.

A ten kraj, půl, čtvrt láníků
nejen jich, ale též dál
v samotě tu i básníků
domovem se zemským stal.

I mne táhne roky celé,
rodná hrouda, celý kraj,
po němž často v mysli čilé
v nitru jsem rád putoval.

Putuje má paměť stále
po krajině drsné snad,
zvláštně krásné, stále dále
domovem svým chci jí zvát.

Malé vísky tichounké zde
kamenitých polí řad,
z toho všeho tóny znělé
nitro chodí blažívat.

Bože milý, snad zas jednou
sejdu se s tou krajinou
až v Netíně, pod zem svatou
těla složím schránku svou.

A s Cyrilem, Metodějem
jenž kdys u nás prošli prý
zazpíváme starý chorál:
"Pomiluj nas, Hospodi ..."