co jsi cítila?
co jsi cítila?
Anotace: ---
Bouřka bičovala les
smála se vykotlanými zuby do pařezů
byla to její zrcadla
a ven vytáhla pokaždé jinou lišku
s hořícím ocasem
smála se
jak marně vzpíná hlavu výškou
než ho se tmou setnou
smála se ohněm
---
byla jsem tu noc v bučině
sama na posedu
měsíc brousil ocílkou srp
zrovna ubýval
v těch dnech víc svítí ostřím jako bájný prs už bez zavěšených hvězd
byla jsem tam ¨
a řvala všechno co se nedá vyslovit
řvala jsem zem a hlínu
plytkost co pravidelně vyplivuje na povrch země kameny a kosti
obalené cizím tajemstvím a zlostí
nutí v nás cosi umírat
---
Kolik kojenců ti podali v porodnici k prsu?
Co jsi cítila? Slast? Hoře? Oranisko?
Kdy jsi naposled byla malá?
Dovolí ti projít?
Dýchat svůj život?
/ na šachovém poli pořád chybí kouzelník /
řvala jsem tak že mi začali mlčením odpovídat vlci z jiného světla
ucítila jsem jejich pláč
/ byla jsem tam sama a nikdo se nikdy neptal / mlčela jsem tě /
ucítila jsem jejich pláč
byla jsem zase malá
a ve skalách
se začali probouzet blaničtí rytíři
Komentáře (19)
Komentujících (10)
Doporučit
Tisk
Líbí se mi, jak se to valí. Jeden obraz za druhým poskládaný v nádhernou koláž. Tvá bezbřehá fantazie oděná do slov je vskutku famózní.
22.07.2025 20:31:21 | irutiroM
Ona je to všechno svým způsobem pravda. A jak mi v té porodnici nosili ty malé hlady, tak si v duchu říkala, že se třeba někdy potkáme a nepoznáme se a nikdy nebudou vědět, kdo je krmil... :o)
23.07.2025 16:38:04 | Philogyny1
Dobrý. Ale to mi prosím nedělej. Dalo mi velkou práci znovu uspat ty blanické rytíře..
18.07.2025 18:47:45 | proměnlivý nick
smála se vykotlanými zuby do pařezů...
celá báseň uľpela na mojej schránke:)
17.07.2025 01:13:36 | jablonka
Můžem býti malým mužem? Naposled jsem byl malým dnes, při sledování filmu Vinnetu, poslední výstřel. Poté jsem s ním jako stařec zemřel. Umíráme se starým životem a hrdiny. Ty tvé hrátky s významy slov a otáčením s nimi, jako s Rubickovou kostkou, jsou kouzelné. Srp-prs, Plytkost, která vyplavuje na povrch... A ti tvoje tichý vlci s očima tvých slov.
No pěkně prostřeno a já se sytím*
17.07.2025 00:36:04 | šerý
Ono to tak svým zůsobem je. Zem vyplivuje z hloubky kameny a někdy i kosti a pořád se musí vybírat z pole. Kdysi byly brigády, teď už jsou na to stroje. Děkuju ti za čtení, moc, nic není samozřejmost, vím to. :o)
17.07.2025 19:54:26 | Philogyny1
...Hodně z hloubi....Les je Tvůj katalyzátor a zároveň konejšitel....Ji.Tvá Múza je z Lesa...
16.07.2025 20:32:48 | jitoush
Donesla si z něj kytku, byla na louce, kvete jemně fialkově a byla tenkrát doslova obsypaná motýlky. Udělala si časosběrný snímek. Tak si zasadila doma, je to už třetí rok, uchytila se a rozšířila drn...dneska sám čmelák i včelky a motýli. Mám takovou tichou radost. Tam u lesa už není, zplanýrovali a šíří se tam křídlatka, je mi z toho smutno. a tak děkuju :o)
16.07.2025 20:51:19 | Philogyny1
tip za lišky, zem a hlínu, oranisko ... blanické ti moc nevěřím :)) jsem nedůvěřivá vůči záchraně zvenčí. Sama si -
16.07.2025 15:57:53 | lawenderr
Vyběhla mi z hlavy ráno i s těmi rytíři. Záchraně a pomoci zvenčí už nevěřím. Ti rytíři budou spíš naděje, návrat do dětství, víra v něco, co přijde? zatím to sama nevím. :o)
16.07.2025 19:03:29 | Philogyny1
jak to vyběhlo samo, tak se to nedá nacpat zpátky, pak jsou tam ti rytíři správně ... :) otvírám vchod do blanického kopce a mizím :)
17.07.2025 12:49:05 | lawenderr