Marnost
Marnost
Smutná paní
v kočáře sedí.
Venku dva páni
ve tváířích bledí
a sluhové v livreji.
Vítr žene ze silnice
vločky sněhu do polí.
Oba sáhli do krabice
pro jednu z dvou pistolí.
Jeden klidně, druhý zbrkleji.
A bez dlouhých úvodů
zády k sobě kroky měří.
Proč? A z jakých důvodů
ve své právo oba věří -
srdce ženy vydobýt?
Tři, dva, jedna - teď!
Prudký obrat, oba střelí.
A tak smrti střely veď,
hlouposti se těžko velí.
Toho hluku, kdyby mohla znít.
Z pistolí se valí dým
a ten mladší k zemi padá.
Přes tvář ženy letí stín.
Koho měla více ráda?
To se dnes už nedozvím.
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
Tisk
Tyhle souboje - já vím, že se oháněly láskou a ctí, ale zatra, jsem fakt ráda, že už se tohlke nepěstuje - zbraň přece, ta není nutná v záležitostech mezi lidmi, kdy nám to konečně dojde - a všem???
poetická vratka do historie, je to tvá parketa, je tak nějak znát, že ses minul v čase - a nebo že jsi takovej ten všudybýlek, co chce bejt chvilku tam a chvilku zase jinde:-)*
mám ráda tvé básně*
21.07.2025 15:32:32 | cappuccinogirl
Děkuji za odezvu.
Poetická vrátka do historie? To je zajímavý pohled... a líbí se mi to :) Je zvláštní, že když se mne nedávno ptala budoucí snacha, o čem vlastně píši básně, tak jsem nedovedl jednoduše odpovědět... řekl jsem - Záleží na tom, co přijde. A teď přemýšleje o tom, připouštím, že historických mám dost. Buď je to dílo inspirace, nebo vzpomínky hluboko zasunuté v duši... Kdo ví?
21.07.2025 17:46:11 | Souputník
