Konec a nové začátky

Nevím kde začít mám,
sama už se v tom nevyznám.
Od doby kdy nová erá začala,
sama sebe už jsem nepoznala.

Od dubna jsem nová já,
nezabývám už se hovnama.
Neřeším žádná stará drama
a všechno se teď jinak má.

Monička je věčně doma sama,
v hlavě nevyřešený zmatek má.
Nové postavy jí mysl kalí,
ale neví, zda se zase nespálí.

Poznala kluka,
který byl velký hořící oheň.
Myslel, že jí z něj srdce puká,
ona tušila,
že proti ní drží pistole hlaveň.
Tohle už zažila.

Bála se mu otevřít,
nevěděla, zda mu může věřit.
Srdce své mu nedala,
vždycky se bála, že by pro něj plakala.

S myšlenkou, že ji zlomí, ji poslal do háje,
netušil že na to dávno připravená je.
Myslel si, že skončí zlomená,
ale nevěděl, že už dávno je od něj odpojená.

Tak skončila pohádka,
o princezně, která potkala žebráka.
Věřit v lásku nepřestala,
velmi rychle se posunula.

Poznala někoho nového,
zdá se, že i hodného.
Sice se ještě moc neznají,
ale ani jeden se náklonností netají.

Chlapec je to velmi milý,
doufejme, že i vyspělý.
Monička si myslí, že mohl by to být právě on,
ten, který by mohl zazvonit na ten pohádkový zvon.

A tak se píše pohádky kapitola nová,
která třeba i déle potrvá.
Princezna svého prince pozná,
třeba konečně bude šťastná.

Otevřeným koncem tahle báseň končí,
ale pokračování se možná dočká.
Můžeme prozatím držet palce Monči,
že ji konečně šťastný konec potká.