Dělňas

Fabrika je veliká, já nestíhám vše sledovat.

Dost mi toho uniká, tak není čas se radovat.

Sto hovorů za směnu, doma večer nasnídat.

Ve volný den probuzení, svědomí mám zpytovat.

Telefonu zazvonění, vedoucím se zpovídat.

Odůvodnit zarážky, za směnu zodpovídat.

Jak jsem k tomuhle dopracoval?

Jak jsem se stal článkem?

V ozubeném kole...

Po pár měsících, malej vedoucí.

Nejhorší směna, pár tonoucích.

Dalších pár měsíců, směny nesnáším.

Zase tři noční, to zas odnáším.

Spoustu nadávek, na ty dvanáctky.

Prej víc doma, ale furt v posteli.

Stále blbý, furt nezvykl si.

No prej časem, ale nesmysly.

Rok a půl, včasné docházky.

Spolehlivá služba, zlaté ručičky.

A asi za odměnu, za mé znalosti.

Nabidka, co se neodmítá?

Dělňase, do kanceláře?

Nechat se vypást u koryta.

Nedělat údržbáře.