Místa, která neexistují
V životě se stává, že některá místa zmizí...
Umřou lidé, kteří je obývali,
nejsou potomci, aby je zdědili.
V těchto místech zůstanou jen vzpomínky...
Ty vzpomínky jsou tak silné, že otočí hlavu směr k domu, kde bydlí už někdo jiný a nebo nikdo...
Není to tak dávno, co jsem měla touhu podívat se do míst, kde táta s námi jezdil na dovolenou.
Jednalo se o rekreaci ve Vrbně pod Pradědem.
Tehdy jsme spali v chatkách, kousek od nich byla sociální zařízení, na jídlo jsme chodili do budovy poblíž. Blízko chatek se nacházel docela velký vyhřívaný bazén...
Vůbec nevadilo, když počasí o prázdninách nevyšlo.
Voda byla teplejší, jak ovzduší. Hodili jsme přes sebe osušky a utíkali do bazénu.
Z vody vycházel kouř, jakoby se v něm vařila voda na prasátko...
Naši mně z vody museli vyhánět, měla jsem varhánky snad všude...
Jezdili jsme na výlety po okolí, vystoupali přes Bílou Opavu na Praděd, navštívili zámek Velké Losiny.
V místě zůstaly dětské vzpomínky...
Areál chátrá, okolí také...
Udělala jsem pár snímků a zatlačila slzy...
Po návratu domů jsem vytáhla starý album, a fotky, kde to ještě ve Vrbně žilo...
Bylo tam pár fotek s mou milovanou rodinou,
políbila jsem fotky, protože jen ony a vzpomínky mi zůstaly...
Když jsem srovnávala nový snímek se starým,
zjistila jsem, že byl vyfocený ze stejného místa...
Kdo jej tehdy fotil opravdu nevím...
Bylo mi možná deset roků...
Ani si vlastně nepamatuji, že nás někdo fotil...
Fotky ležely v krabici u mých rodičů.
Jak umřeli, odnesla jsem si vzpomínky
do svého domova.