Válka v tichu
Válka v tichu
Občas se cítím jak na bitevním poli,
sama, v nekonečném boji.
Hledám způsob, jak přežít válku,
kterou svádím ve své hlavě plné strachu.
Krev jsou jen slzy, co stékají v tichu,
zbraněmi jsou myšlenky, co bodají v břichu.
Každý krok vpřed je jak chůze po skle,
a každý pád bolí víc než předtím, zlé.
Černé dny mi lámou kosti,
ticho křičí plné zlosti.
Ale někde uvnitř, v prachu a dýmu,
hoří malý plamen - a já k němu jdu.
Komentáře (5)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
WAU! Totálne cítim ten boj, ale zároveň tú nádej! Ten plamienok v prachu je úžasný!
29.07.2025 09:02:25 | IronDodo
Též občas svádím boj v hlavě plné strachu... A závěr básně, ten se Vám povedl - jít za hořícím plamenem uvnitř!
28.07.2025 13:15:28 | Souputník
Věřím, že to své nitro máš složité. Neboj se toho a přijmi tu bolest, najdi nové přátelé, kteří Tvou psychiku promění ve štěstí a radosti. Vše máš ve svejch rukách a myslím, že proměna v zážitcích bude jistá.
28.07.2025 10:46:23 | Krahujec
Děkuji, je pravda, že ve svých básních píšu své emoce a ty nejsou zrovna nejrůžovější, každopádně Vám moc děkuji za komentář.
28.07.2025 11:16:08 | Šepot srdce a duše
