Dvě pastelky
Dvě pastelky
Konec nastal velmi rychle -
jako vody zmrzlé krychle
ve sklenici zanechané.
Jako jízda v kolotoči
či v zimě sjezd po úbočí.
Snad jsi tušil, co se stane.
Teď tu stojíš v prázdném bytě,
nikdo tady nezlobí tě.
Dvě pastelky na koberci,
ze sešitu malý list –
neskrývá on, buď si jist,
Na shledanou, ani Merci.
Dětskou rukou malovaná
úzká cesta, zlatá brána,
pod ní nápis TÁTOVI.
„Odcházím“, tu ještě zní,
její slova poslední.
Kdo ten příběh dopoví?
Poslední tipující: Emily Říhová, kudlankaW, Marťas9, bezhlavý jezdec, Jeněcovevzduchukrásného, emmi, IronDodo, RadoRoh, Kan, cappuccinogirl, ...
Komentáře (5)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk11.08.2025 19:06:15 Emily Říhová
Smutný důkaz dávné lásky,
nezbývá čas na otázky
v srdci žal a prázdnota,
dvě pastelky na koberci
ve smutné hře němí herci
na jevišti dalšího života...
Smuténka, Souputníku... málokdo chce zažít a bohužel se často stává... mějte krásný večer :)
11.08.2025 19:18:16 Souputník
Emily, děkuji za zastavení se a verše :)
Tak, tak často zažíváme, co nechceme... no, život není jen šlehačka :)
Mějte se krásně.
11.08.2025 19:31:31 Emily Říhová
Ráda jsem se zastavila, píšete hezky, pravda i o smutných záležitostech, ale i to je bohužel občas součástí života...
30.07.2025 20:20:49 IronDodo
Silná báseň! Krátka, ale zasiahne priamo do srdca. Tá bezmocnosť, prázdnota a tá nejasná otázka na konci... Majstrovské!
