Dvě pastelky

Konec nastal velmi rychle -

jako vody zmrzlé krychle

ve sklenici zanechané.

Jako jízda v kolotoči

či v zimě sjezd po úbočí.

Snad jsi tušil, co se stane.

Teď tu stojíš v prázdném bytě,

nikdo tady nezlobí tě.

Dvě pastelky na koberci,

ze sešitu malý list –

neskrývá on, buď si jist,

Na shledanou, ani Merci.

Dětskou rukou malovaná

úzká cesta, zlatá brána,

pod ní nápis TÁTOVI.

„Odcházím“, tu ještě zní,

její slova poslední.

Kdo ten příběh dopoví?