Anotace: Poezie vznikla v době kdy mě nikdo nechápal a jen odsuzoval za to, že už nemůžu dál, že jsem byla vyčerpaná a nedělala to co chtěli druhý...
Bolest, smutek, závist a nebo nenávist?
ten koš odpadků bys měla prý vynýst.
Nemůžu...nemůžu, energii nemám,
a tak se sama sebe ptám, co vlastně se svým životem dělám.
Utíkám...někam pryč,
Ale vtíravím myšlenkám, nepomůže ani kovová tyč.
Tak se znovu ptám, co tady dělám,
na svět se velice hněvám.
Nikdo mi nepodal pomocnou ruku,
a já se mám usmívat? Když jsem byla nabodnuta na kůl v plotu?
Kam se podívám, tam falešná tvář,
a ty se mě ještě ptáš, co mi je?
Přitom bych každého poslala pod koleje.
Ptáš se proč? Měli by zažít vše co zasadili,
a stejnou bolest co mi způsobili.
Nesnáším a nenávidím, ale přesto všechny falešný stále vidím,
vidím jak se chovají, k druhým úctu nemají.
Proč? Já se ptám proč? Proč tady jste? Aby jste ukázali jen jaký doopravdy JSTE?
No, jasně.
Co mám dělat znovu se ptám,
když bolest co mi způsobili... se mě drží jako šrám.
Natálie De la Cruz - ataneli
Víš já místo lidí si dala kočky a v jejích společnosti mám lásku.
Zkus třeba čivavu
02.08.2025 16:22:21 | mkinka
Chápu, že když není nalada, tak se do optimismu nedá nutit, ale znám Liter... zkus po malých krůčkách ubírat tu nenávist a nakonec zjistíš, že se tu i ten důvod k optimismu najde...;-)
02.08.2025 15:50:43 | Ž.l.u.ť.á.k.
Děkuju, je to stará poezie, od té doby jsem se dost posunula, ale na svoje díla ráda vzpomínám...doporučila mi to terapeutka, psát básně v jakýkoliv emoci a vypsat to ze sebe.
02.08.2025 19:28:35 | ataneli