Váránasí

.
.

Hare, hare
Krišna, krišna
Žlutý závoj
pochodují mezi mraky,
plazí se mezi spáry cihel
jako život, co povstal z hlíny
Ale já nechci nic víc,
než umřít v úctyhodném věku
v boji
uprostřed makového pole
jako rytíř
bránit svou čest
na život a na smrt
mezi lány rudého máku

Hare krišna, hare hare
Ego, že ti prý je k ničemu
Hare, hare
Rozpusť ho jako lakmusový papírek
pod jazykem
Krišna, krišna
Nech jej zarůst do rohu místnosti
kde se může zpovídat ze všech svých tužeb
Hare, hare
A z nejsvatější země
je ta nejsvatější skládka
všech rezignovaných

To by se vám tak líbilo
A co by zbylo ze života?
Vždyť byste mě ani nenechali zemřít
za slunného poledne
pod dýchajícím závojem
rudého máku