Němá tvář a tabula rasa

V podvečerním slunci jakoby se skvěla

obkružuje kvítky medonosná včela

v parčíku s břízami listy pampelišek

Vnímá vertikálu - je docela tiše

Sedává na jedné z odlehlých laviček

řasy mívá pokryté stříbrem zpod víček

vždycky ve chvíli kdy si něco napíše

je adorujícím hledícím do výše