Etapa

Namotávám nitě duševních emocí
Pod záštitou porozumění a lásky
Zatím co snesvěcuju čistý úmysl
Třpytící se uprostřed shnilého masa a kostí trčících z přebytku vzteku a nedostatku sebelásky

V kouřově šedém až bílém oblaku chytám střepy naděje a klidu, touhy a uznání
Pod lživou maskou protiřečím a mlžím sám sobě
Potápím nakreslené představy květinou, která usychá pod ztrouchnivělým kusem obydlí bez pevného základu
Rozpadajícím se v neúprosné rychlosti a spěchu

Květ dusící se dýmem, přehlížejíc škodlivost krásného pocitu, pomalu umírá svou vlastní vinou
Ačkoli ji sám nenese

Slunce, které už ani zdaleka neodráží tak prvoplánové a pestré barvy
Znažící se přes svou zdánlivou samozřejmost a krásu dokázat svou důležitost a místo
Láskou a citlivě čistou povahou
Nehnutě čelí temnotě a nenávisti
Hněvu i ignoranci
Smutku i zkaženosti