Je tu znovu

Má mysl je dlouhá chodba.
Vymetená průvanem emocí.
Však stále hraje tam hudba.
Myslím... Snad nikdy neskončí.

Temný koridor stáčející hranu.
Jak šíleně hustá je tma.
Doufám, snad zítra vstanu.
Možná, ať nevzbudím se ze sna...

Chci být bdělý, při vědomí stát.
Ale ten hlásek... Stále něco šeptá.
Znám ho moc dobře a nechci s ním hru hrát!
To on, on mě vzadu v hlavě deptá...

"Je tady pořád, nemůžu se ho zbavit.
Když spím, když jím. Vážně přestává mě bavit.
Je jako plamen na hrudi co nepřestane pálit. Chce mě sbalit."

Vzít si mě s sebou do temna.
Tam kde nefouká vítr, svět bez svitu.
Uzavřít mezi čtyři stěny, jen bedna.
Bedna s víkem rakve bez třpytu.