Ve skořápce

Chtěl jsem napsat báseň
ale nevim jak ma znít
kousky sebe sbírám
zatim co pomalu koukám se do očí sobě
obvykle nic nevidim
spíš počítám jak dlouho ještě vydržím bloudit.

Jsou 3 ráno
dehonestace mi připomíná můj běžnej den
nechci tmu, ani slyšet rty se hýbat.
Naposledy mě to dost zklamalo
ale nebylo to jediný místo který mi vadilo
chtěl jsem začít znovu a znovu
myslim, že už to nikdy nebude jako dřív

S myslí hloupou a křehkou
S rádoby přetvářkou co působí přijatelně
Utíkám tmou plnou touhy, lásky a nenávisti
Možná kvůli tomu čím jsem
Nebo čím jsem si prošel.

Dvacet tři let je jako slabost
Dvacet čtyři je o to víc přítěží
Toulám se na hranici lidstva a písmen
Poznávám tak duše vlků co jsou taky ztracení
Nemají nic
Ani zlost.