Poslední obejmutí
Poslední obejmutí
Poslední obejmutí
Poslední obejmutí,
to mi moc chybí,
chybíš mi táto moc,
oči mám rybí.
Takové oči mám
i když se smějí,
oči jsou po tobě
u srdce hřejí.
Chůzí mám houpavou
je taky zděděná,
bojím se výtahu
jsem lehce ztřeštěná...
Vlasy mě netěší
jemné a řídké jsou,
jsem vlastně celá tvá
geny se nezapřou...
Přesto tě miluji,
až za hrob objímám,
lásku tvou podělím
vím, komu rozdat mám...
Komentáře (4)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk17.08.2025 14:59:45 Emily Říhová
Dokud ve vzpomínkách žijí,
v srdci nás láskou hřejí :)
Krásný den, Marti (*)
17.08.2025 12:13:49 cappuccinogirl
Srdcem jsi psala a tak pěkně jsi to poskládala, vzpomněla jsem si na svého tátu a tak mnou prolítlo, co vlastně mám já z něho - říkají, že jsem celá máma, ale ne, celá ne - táta byl smíšek a pohodář a právě tohle mi ze sebe předal (díky, tati)**
a díky i tobě, Marťásku, že jsi mne svou básní přiměla si tohle připomenout a tátu vzpomínkou pohladit*
17.08.2025 14:47:48 Marťas9
Moc krásné jsi to cappuccinko napsala, díky za Tvé řádky, tatínci nám z nebe mávají a děkuji za lásku.... Krásný den Tobě...
