Je teskný večer

Je teskný večer, Karle Kryle…

Dál tančí lidstvo pošetilé

na ostří nože, nad propastí.

Co kdysi černé, dnes je bílé…

sklízíme plody vesměs shnilé

a kde kdo ohání se vlastí.

 

Čest dál se na hnojišti válí,

klečí i ti, kdo dříve stáli

ve strachu před hordou běsů.

Zarostly stezky do Valhaly…

Kráčejí hrdinové malí,

na hrudích nesou čísla dresů.

 

Je teskný večer, starý brachu…

Tak snadné odsoudit je Háchu,

když celý národ vespol v kleku.

Duch omámen je od zápachu,

neb kalhoty jsou plné strachu,

kdeť není víry, není reků.

 

Už zas ryjeme držkou v zemi

a duch náš úpí pod sazemi,

jež snášejí se z kadidelnic.

Pospolu kráčíme teď s těmi,

již jdou se spuštěnými šlemi,

hledají v řece brod…  a nic!

 

Je opět večer, milý synu…

Nepřipouštějíce vlastní vinu

náš ukazovák k druhým míří.

Vaříme v kotli plody blínu,

ve snaze letět z kraje stínů…

Perutě Pegasů? … křídla netopýří.

 

Dávno již opadlo jehličí

a Kristus z kříže nekřičí;

není proč slavit první leden…

Jeť totiž v povaze králičí,

že když kobra náhle zasyčí

ztuhnout a poté býti sněden

 

Je temný večer, moje milá…

Ze všech přátel tys jen zbyla

na sklonku časů, v padlé době.

Dozněly verše Karla Kryla,

dávno už deska přeskočila…

Zapomenuto Národ sobě.