Sněhovou kouli držet v ruce
cítit jak mizí
a něčí srdce
i když jen na rok
na jednu noc
a protože co řek bolelo až moc
chytit se zábradlí cizího domu
a pozdějc v noci zasmát se tomu
Přiložit v promrzlý místnosti do kamen
uvidět ticho hvězd
zelenou na modrý
dýchat noční život cizích měst
paprsky slunce skrz laskavý listy
zasmát se protože ty na mně ležíš
Přilepit se k něčím hnědým očím
potit se v jeho bublině
pak se odlepovat pomalu dýchajíc
půlnoční tmu
a kouřit nevinně
Zkoušet jak moc jde roztáhnout sobotu
zasmát se nahlas vlastnímu vtipu
nechat se oslepit třpytkama hladiny
ležet když tráva ti škrábe záda
a červená hodinka klepe už na dveře
říct svojí kámošce že jí máš ráda
Na svátní svátek si číst básně za oknem
a u nohou kvetou bílý růže
v kině se rozplakat radostí
z dobrýho soundtracku husí kůže
a těšit se ve středu z postele ven
protože cokoliv se stát může
Chvíle jak lampiony žití
svrbění touhy
otevřený oči
cítit existenci na kůži na krku
ve vzduchu na jazyku
a zastavit čas
Chce se být navždycky na týhle pouti
na fotce ze který vyblednou ti
co odešli předčasně
neřeknou
to snad ne
to už je třicet let
co jsme se měli
jak jsme se cítili naživu
byli jsme mladý
jé to ti bylo tak fajn