Z nejvyšsího patra mého bytu
mám nebe jako na dlaních
sotva se ráno rozední
obzor je plný krve
jako hruď pelikánů
jež se pro mláďata rozdali
Byt v nejvyšším poschodí
je jako rozhledna
kde v otevřeném okně
větrají bílé peřiny v ranním slunci
Když s večerem pohasíná den
jako použitá sirka
a noc sází do tmavé noci
zrníčka hvězd
na pelesti obzoru se posadil měsíc
jenž pomalu otevírá bílé oko
Podané s melancholií i fantazií.*
Té prostřední parádní strofě, by slušelo jako pobráné téma některým naivistickým malířem!
26.08.2025 00:25:09 | šerý