Epitaf

Samoten, nemocen a stár,

když se přiblížil můj kar,

já četl knihu s teorií,

jak mám psáti poezii.

 

Probíraje staré básně

chtěl jsem zjistit, co to vlastně

já celá léta psal a psal.

Jako bych si roušku sňal…

 

V první ­- gramatický rým…

v druhé ­- myšlenka jak dým

čtenáři se vytratila.

Třetí? V rytmu díra zbyla.

 

Čtvrtá na tom lépe není,

již po letmém popatření

zájmena tam přebývají.

V páté autor neobhájí

 

archaismů používání…

U šesté již nemám stání

číst v té knize ještě dále.

Teorii dal jsem vale;

 

a než smrtka řekla „Baf!“,

jal se napsat epitaf.

Na hřbitově mezi hroby

náhrobek teď jeden zdobí:

 

„Snad čtenáři odpustili

nedůslednost, chabý rým.

V jiných krajích sbírám síly.

Na shledanou? Sám nevím..."