Pod obojí

V místnosti prázdné nezní ani ozvěna,
prázdné je ticho roků.
Netušíš ještě čeho má být doména,
na chodbě echo kroků.

Jestli jdou k tobě a nebo se vzdalují,
nebo zní jen v tvé hlavě.
Vrací se pouze hodně dobří holubi,
s tím by sis pohrál hravě.

Na miskách vah se sám se sebou potkáváš,
těžce se sbíráš ráno.
Výslužku dáváš, sám ji taky dostáváš,
svým troskám říkáš "kámo".

Lásky se líhnou tam u lesa pod hrází,
a jedna druhou střídá.
To přátelství nás celý život provází,
ke slunci hlavu vzpíná.

Často, když svádíme své bitvy s osudem,
smrtka už s kosou lítá.
S pomocí přátel zpátky mety dobudem,
rostou nám nová křídla.

Na vrcholcích fouká blues vždycky nejvíce,
vítěze výhra bolí.
A pravda mívá ze lži občas příjice,
když příjmá pod obojí.