Co za nehet se vejde

když se tak koukám o krok zpátky
jen malý ždibec, míň než nic
vidím, že život je vždy vratký
je jako chleba o dvou kůrkách
on taky má svůj rub a líc

tak na něj křičím z plných plic
tak na něj řvu ve skrytu duše
ty vole, ty máš móresy
on se však tváří stále hluše
jako ty ženy, co ve svých slzách
s podivné skrývají excesy

pak v slzách smíchu řeknou si
jen tak, co za nehet se vejde
tak málo stačí k úžasu
čím více chci, tím karta nejde
život je příběh o dvou kulkách
dej mu ji rovnou na kasu

až dojdou, tak si nafasuj

pak úžas spatříš v jeho očích
a hlasem, který chvěje se
jenom tak hlesne:


"To já jsem kočí?"
"Promiňte Pane, už jsme v Hůrkách?"


nikomu věřit nechce se
vždyť, byla to jenom… ne?
přece …


"Byla to jenom recese?"