skrývaný stínem Rubikonu
na nose nosil klauna nos
slzy své tajil, bez pardonu
když teklo do bot
já chodil bos
v přívalech slov, jsem našel smysl
ve smyslu, již prožitých jar
bych s jarem nepodlehl splínu
vzpomínky živé stárnou dál
život je nekonečná šance
jak z chyb se učit, aniž bych
uštval se v roli ztroskotance
prostě jsem stihnul, co jsem stih