Osamělý poutník

Jsem jen osamělý poutník,
a hvězd se nedotýkám.
Po světě bezcílně bloudím,
chvíli tady, chvíli tam.

Nemám tvář a ani jméno,
jdu odnikud do nikam.
Kdo dá víc, je celkem jedno,
tomu píseň zapískám.

Nevyznám se ze svých lásek,
není z čeho, sám to vím.
Nejde se mnou pověst rváče,
neboť schází na to sil.

Povolává si mě šlechta,
to když neví kudykam.
Ke srázu na konci města
pak vyvádím krysí klan.

Někdy to naopak bývá,
krysy nejsou v podhradí.
Lůze tak otevřou dvířka,
a podkopou základy.

Tehdy jiná píseň hrá se,
vedu grátis jiný tvar.
Karneval a průvod masek,
nám tak právě začíná.

Ve svou nesmrtelnost věří,
kdo jsou slávou opilí.
Jisti si ze srázu sletí,
vaz aby si zlomili.

Tahle má špinavá práce,
nemá konce, to je klam.
Zanedlouho přijdu zase,
na píšťalu zapískám.

Jsem jen osamělý poutník,
lehnu si kde usteleš.
Jednu věc vám ale povím:
to s lumíky, to je lež.