A on?

když slyším zvony zdáli tlouci
byť ještě nejsem nemohoucí
zalézám večer pod peřinu

přikrytý vlastním stínem splínu

je lépe mlčet, když se práší
lepkavé touhy nepovznáší
v zrcadle nebe ztrácí barvu

a motýl zmírá v živou larvu

i bez křídel lze za sny létat
jak pavouk sítě do rozplétat
těšit se z léta, v krutém mraze
každý jsme božím předobrazem

tak se těším, až dojde k času
každý ho pozná podle hlasu
všichni jsme vlastně svoje děti

v životech žitých v boží spleti

a on?

snad žije v tobě

v každé z nás