Mejdan´88

Ukápla mi šlajfka do kelímku s hořčicí,
Slavie i Sparta jsou Bohemce kořistí.
Byl to velký mejdan na který se vzpomíná,
účast žádné béčka, pískala se rovina.

Strašně se tam lilo, vyznával se volný styl,
venku hrozně lilo, kdo se vyznal ten tam byl.
Na kytaru frajer sypal trumfy z rukávu,
záda mu kryl Majer, Honza - ten od Žluťáků.

Na klaviatuře noci někdo tvrdě spal,
a když potom procit, tajný mu hned lejstra cpal.
Ten potom náhodou, upadl na něčí pěst,
bylo to pár bloků od nemocnic z kraje měst.

Záchranka ječela víc, než holky, co jsem znal,
a Slovenská strela hrnula to opodál.
Když ho tam přivezli, vyfásnul ho Štrosmajer,
co slyšely slechy, bylo nejspíš o malér.

A za okny zima, že by to pes nepobral,
uvnitř ale psina, nenormálně abnormál.
Taky tys tam byla: velká hnědá kukadla,
co se jima díváš, těma jsi mě popadla.

Kudlankou zubožen, berem fleka v podnájmu,
hlava jde mi kolem, celou si tě pronajmu!
Bylas opojnější, než v máku díl opia,
než jsme spolu svedli, válku - tu o knoflíkách.

Krocan už je v troubě, zajíci až po honě,
a jak pravil Docent: bažanti jdou do boje.
Jsi na mně moc Mišík, já ti málo Don Juan,
vhled do věcí příštích, nemá ani Igor Chaun.

Cigáro mi ubal, ať nemusím z bytu pryč,
já když chytnu průvan, těžko hledám k tobě klíč.

Náš mozek si s náma ďělá občas to, co chce,
do kalných vod láká, tlačí káru do kopce.
Na něj jsem si vyšláp a tykal si s oblohou,
byl to řádný výšlap, po něm smažák s oblohou.

Za dva roky zpátky vracím se, co nevidím,
kočka zatla drápky, vyrazila do lidí..
Bylo letní parno, pořádal se další flám,
šlo to skoro samo, zájem byl i ze stran dam.

Že dost dlouho trval, brali jsme to poklusem,
a dělal se vyrvál, Clouseau ničil Dreyfuse.
Přímo nitrožilně podával se alkohol,
v někom rostlo zvíře a kdekdo už byl na mol.

Tallahassee Lassie, přišla s ní i Levák Bob,
a Panenka Ant. si, zopakoval ten svůj lob.
Kdo se málo kaje, pozná rajón Valdický,
a stará pravda je: nejlíp je ve Valticích.

Ve slově znak změníš, v jiný význam zmutuje,
z laně je saň hnedky a o dani nemluvě.
Když se budeš trápit, skončíš brzo v Bohnicích,
život náš je krátký, krchov ten je na vždycky.

Stav se proti času, proti proudu vědomí,
jako husa klasu, dostihne tě svědomí.
Suchý chleba chceš-li, lepší je ten s hořčicí,
malé péro než-li, horší voda na plicích.

Cigáro mi ubal, ať nemusím z bytu pryč,
já když chytnu průvan, těžko hledám k sobě klíč.

Ukápla mi šlajfka do kelímku s hořčicí,
život náš je krátký, krchov ten je na vždycky,
Život náš je krátký, krchov ten je na vždycky.