Chvilková beznaděj

CHVILKOVÁ BEZNADĚJ

občas mě k ránu, po mých snech bolí

vstát se moc nechce, vždyť po údolí

já celou noc jen hlídal stádo

 ač dobře věděl, co by rádo

 

na to však nedbám, není mou vinou

že ideály všem rychle hynou

podlehnout toužím, sám tomu hlasu

uprchnout odtud, za moře času

 

však strach mám stále, že z prachu cesty

svět, jak jej známe, s divnými gesty

jak bájný Fénix, z popela vzejde

 

otevře peklo a co se nás vejde

pleníme chrám