???
???
Anotace: Žabomyší války – jsou a budou, zvláštní, že když se občas vydám touhle cestou, život mi dá okamžitě „znát“ a připomene, co JE OPRAVDU DŮLEŽITÝ… Omluva za ten modrej pozdvih – na svých názorech neměním nic, ale mohla jsem mlčet*
Víš, mami, já se musím ptát
denně na tisíc maličkostí,
abych jednou, až to bude nutný,
dokázala v sobě najít odvahu
zeptat se i na to, co chci doopravdy vědět:
"až mě život připraví o to, co je mi nejdražší,
budu ho mít pořád tolik ráda?"
Poslední tipující: MatyhoZmaty, Rafinka, G.P., Daniela Valošková, Akrij8, FaJen, Marťas9, JiSo, bezhlavý jezdec, Jiří I.Zahradník, ...
Komentáře (61)
Komentujících (21)
Doporučit
Tisk17.09.2025 12:53:12 G.P.
I z toho života se, jak já to znám,
může stát zvyk.
A co s tím nadělám...
17.09.2025 16:14:08 cappuccinogirl
Život ze zvyku...
život na setrvačník...
život pro život...
já bych si moc přála
ať je jakej je - aby mi za to stál
abych se o něj prala
a nebyl pro mne jenom přežíváním...*
18.09.2025 14:03:38 G.P.
Někdy ten pocit mám a někdy mi zase můj život připomene, proč stojí za to dýchat dál. A abych nebyl k tomu svému životu nespravedlivý - dává mi to najevo celkem často. Jen ty okamžiky, kdy na to zapomínám, to trochu kazí... :-)
18.09.2025 18:05:31 cappuccinogirl
děkuju za to, co jsi mi teď předal a připomněl, taky zapomínám:-)*
15.09.2025 21:24:03 Akrij8
Život je někdy tak tenký a tehdy jsme si nablízku,abychom společně objevili jeho košatost.Opatruj se a zvladej,milá Cappu.
15.09.2025 21:54:08 cappuccinogirl
Děkuju ti. Moc hezky jsi to vyjádřil - a rozumím. I ty se opatruj, přeju ti klidnej čas*
14.09.2025 04:01:04 Iva Husárková
přála bych si, aby se Tvé oči leskly radostí a Tvoje srdce bilo rychleji jen štěstím! *** posílám pohlazení a přání klidného dne! :-))***
14.09.2025 09:23:22 cappuccinogirl
Přála bych si, abych si vždycky mohla říct, že vim, co je štěstí - a že na mě nezapomíná. Smutek do života taky patří, bez něj by štěstí bylo vlastně o ničem, přála bych si, aby vždycky přišla chvíle, kdy slzu vystřídá úsměv (úleva), protože jak jsou slzy nezastavitelný, je v nich taky úleva, ale strašně to vyčerpává, strašně rychle člověk stárne...
Ivuško, myslím na tebe, moc pomáhá, když si člověk uvědomí, že na nic není sám...
vždycky platilo - sdílená starost, poloviční starost - jo, je tak**
13.09.2025 23:42:10 Matahaja
Chápu tě, posílám sílu tobě i mamince. Nejsi v tom sama, podobnou zkušenost má bezpočet lidí a další bezpočet ji bude mít. Je to úděl a ty se sním musíš s pláčem a čestně vyrovnat. Nezoufej.
14.09.2025 09:29:21 cappuccinogirl
Já vím, Matahájo...některý "musíš" bolí víc než jiný, ale i tak je jedinou možností...
Kdyby život bolel jen "za mě", bylo by to snesitelnější. Ale když bolí i strachem o druhého, pak se najednou cejtíš strašně "těžkej"...a takovou chvíli ustát...vlastně ani nevim, proč ti zrovna tohle píšu, určitě víš sám...*
13.09.2025 18:55:31 jitoush
.....Drž se a zvládej Cappu.....Život proudí neustále,vně i uvnitř......když "dotkneme se",vždy víme,co máme dělat.....Život proudí i "prudí"......máme tu svoji proudnici a máme to tak,jak je potřeba.......nejsme sami,ale na něco jsme beztak sami, i když laskavé je poblíž...každý se ze svého místa dívá jinak....a někde ve středu se můžeme sejít,můžeme,je li příhodný čas nebo nemusíme......mnohé netřeba vysvětlovat,možná
jen vySvětlit nebo nechat vySvětlit......třeba se "rozsvítí"Klid za tím vším,ten Tvůj,jedinečný......na něco jsme opravdu sami,nezbývá než tím procházet......příjmout,projít,pustit......propustit vstříc......Tvá "proudnice" je Tvá....a Život budeš mít ráda...zasejc jinak......každý den tomu dává jiný odstín a někdy se namaluje úplně jiný obraz, i když skica na plátně je stále stejná.....Ji.
13.09.2025 20:30:19 cappuccinogirl
život a jeho dvě pé? napsalas to moudře, škoda že moudro není náplast, která by aspoň trochu překryla bolest*
13.09.2025 21:50:41 jitoush
....Cappu....nejde o to moudro....to opravdu není a nebude náplastí........lze tím jen projít...
13.09.2025 22:02:27 cappuccinogirl
Já vím, Jitoushko... napsala jsem jen, že je škoda, že když se na něco podíváš s moudrou nitkou v myšlence, že ti to aspoň trošku nepomůže*
13.09.2025 11:26:23 Jiří I.Zahradník
Musíš se taky ptát, jestli ti někteří lidé za to stojí.
Myslím, že tohle byl zrovna případ kdy to bylo zbytečný..
13.09.2025 11:57:39 cappuccinogirl
Jiříčku, anotací jsem se vrátila k tomu "žabomyšímu" a omluvila se aspoň trochu, za to, že jsem neuzamkla pusu a nenechala to kvasit v sobě... ale tohle dílko a druhá část anotace je o tom, že život mi vždycky "ukáže", co je důležitý, když na to pozapomenu a rejpu se v něčem, co je vlastně asi podstatný "jen pro mě"...
mám hodně nemocnou maminku, víš... a tohle dílko - bojím se teď o ni, strašně moc... chvíli byl klid, viděla jsem spokojenost, úsměv...teď je to zase hodně špatný... jak na horský dráze...
13.09.2025 16:49:18 Jiří I.Zahradník
Promiň Cappu,
odkliknul jsem vzkaz a pak jsem si teprv uvědomil,
že jsem měl dodat, že je k anotaci.
A k tomuto dílků? Tohle jsou nejtěžší chvíle v životě .
Ptáš se , ale myslím, že ty už to víš, že až to přijde, že to překonáš ( musíš)
13.09.2025 17:15:57 cappuccinogirl
Vždycky zas nějak musíme vstát a jít dál, když nás život něčím stŕazí, já vím, ale ta bolest a ta bezmoc a ten vnitřní řev... je to všechno strašně těžký...táta měl klidnější "odcházení", vlastně už tady ani nechtěl bejt, světa kolem se začal moc bát a to mu bralo všechno - energii i chuť bojovat... ale máma - ta se rve o každej den...a já jí můžu pomoct jen v tom, že jsem s ní, ale to ti někdy připadá tak málo, tak strašně málo
díky moc za to, žes nakouk a dal do toho tady kousek svý energie:-)*
13.09.2025 11:25:31 LuminarisAlba
Líbí se mi ta hloubka slov. :)
13.09.2025 12:00:51 cappuccinogirl
jsou to ty nejniternější pocity, chtěla jsem jen nějak lehce, jen si "odložit" ale asi je cejtit, že to jde z hloubi... a to je vlastně dobře, je dobrý, když báseň do sebe "nasaje"...
děkuju. Albo, za tvou stopu tady, měj se hezky*
12.09.2025 18:23:35 IronDodo
Toto je tak hlboké a krásne! Milujem tú myšlienku, ako sa pripravuješ na ťažké otázky tým, že sa pýtaš na tie malé. Je to tak múdre a odvážne! Nech vždy nájdeš odpovede, ktoré hľadáš!
12.09.2025 16:24:10 Anfádis
Budeš, Cappu... pud sebezáchovy ;)**
12.09.2025 17:20:15 cappuccinogirl
Hmm...jsem ta, co ve svůj pud sebezáchovy věří, je silnej, ješz´tě mě nezklamal...jenže bolí to**
12.09.2025 15:40:36 šerý
"To ono" nás vyplodí dělohou. Bezradně v realitu je nám odstřižena pupeční šňůra. Já sám si říkám, proč si hledat otázky "proč tu jsem a s jakým posláním" je zbytečnost. Proč? Proč? Proč? Řada uskřípnutých přihrblých otazníku námi pochodují v šiku.
Jsou otázky na které raději nepoznat odpovědí. Život je, jak naše další věčné dítě. Někdy milé, někdy k nesnesení. Vlastně ani nezestárne, když se k nám a vedle nás, bude na smrtelném loži tulit, nebo nás rozzíveně tahat za nos. Je nám danné a kromě zdraví, nic jiného naše nahé tělo unikátnějšího nemá. Otazníky narovnejme ve vykřičníky - užívejme si je!
Máš to dílo inspirativní a zdatně napsané*
12.09.2025 17:24:02 cappuccinogirl
Tohle přirovnání života je děsně zajímavý... vůbec nevim, proč jsem si u toho představila Jonáše, kterého spolkla ta velryba, ale přišlo to:-)*
12.09.2025 13:23:29 Marten
...otázky záleží na tom, kdo se ptá...odpovědi taky...
12.09.2025 17:26:45 cappuccinogirl
Nedivím se, že seš Marten:-) Dobře kormidluješ:-)* A tohle jsi...přesně:-)*
12.09.2025 12:43:15 RadoRoh
Život je oceán a Ty jsi v něm kapkou, on je vše kolem --- prostě ho máš...
ST za hloubku dílka. :-)
12.09.2025 18:56:00 cappuccinogirl
Kapka v oceánu, jo, to je trefný, hodně, někdy na to člověk zapomene**
12.09.2025 11:19:30 Kan
Životu ztráty za vinu nedávej, to, spíš, osudu se ptej. :-))
12.09.2025 11:29:08 cappuccinogirl
...často slýchám tu větu - "to je život"
a napasuješ na ni vlastně všechno...
osudovému nerozumím ani za mák
životnímu taky moc ne, ale něčemu z něj přece
proto když mnou projde otazník
hledám odpovědi v životech*
12.09.2025 12:35:28 Kan
Ale, to hledej, tam lze najít odpovědi, ovšem vinu žádnou nenese. Všechno dobré i zlé mají na svědomí lidé, těch se ptej. :-))
12.09.2025 17:28:45 cappuccinogirl
Některé odpovědi mě neuspokojí, některé bolí a přeju si, abych se ptát nikdy nemusela...*
12.09.2025 09:53:00 karolinakarol
Ač je to zvláštní, přikláněla bych se k tomu, že ano. Sebrán mi byl pěkný perlový náhrdelník, patřil mezi nejdražší, snad jím i byl... Slova zapůsobila nečekanou silou.
12.09.2025 10:00:08 cappuccinogirl
...ai proto ta slova zapůsobila, že se dotkla "známého"
ale tvůj koment je stejný - taky silně zapůsobil, děkuji za něj, moc*
12.09.2025 09:38:30 uživatel smazán
a máš ráda život nebo věci, které v něm máš? Jinak ST a díky za vědomou sebereflexi a opuštění toho včerejšího modelu ;)
12.09.2025 09:53:28 cappuccinogirl
Věci? Ale kde... jenže lidi. Lidi, příteli*
Říkáš si - zvládnu - bez nich... bejt šťastná, jak jsem byla?
Jinak, války jsou mi proti srsti, jenže když se včas nepovzneseš, jseš v tom, ani nevíš jak...
Měj se co nej, Mari*
12.09.2025 10:30:29 uživatel smazán
Díky, snažím se žít lineárně, v nejhorším v mírných diagonálách ;)
Věci jsou jen překážky na cestě odněkud někam, jakkoli se tváří důležitě. Lidé jsou jiná píseň. Někdy se jeví zle ten, kdo mluví pravdu a dobře sladký prolhanec, jindy facka pomůže víc než pohlazení. každopádně já beru život tak, že se děje, jak má, a kdo jsem já, abych mu bránil?
12.09.2025 11:33:46 cappuccinogirl
...kdo jsem já, abych bránil životu, aby byl, jaký je - tak to je silný, díky, to si zapamatuju, nepomůže to asi úplně, ale tuším, že aspoň trochu jo, je to takový to - skloň se, před tím, co se nedá ovlivnit, ale tys to řekl líp*
12.09.2025 12:01:47 uživatel smazán
už jsem to někde psal, já to mám tak, že nevzdoruju, ale těším se na to, co to všechno přinese...a to bez ohledu na to, jestli je ten tlak pro nebo proti mým představám...ale trvalo mi to dlouho, celý tenhle život :D
12.09.2025 15:56:33 cappuccinogirl
..třebas bych to měla podobně, jenže já jsem ještě na dolejším schůdku - jsem vázaná na tenhle život, tenhle svět, tady jsem, kdo jsem a mám kolem sebe lidi, který jsou pro mě "darem" - můžu si říct: až dojdeš na konec cesty, dojdeš k bráně, která nezavírá, ale otevírá vstup jinam - ale neuklidní mě to, protože co bylo tady, ztratím a s tím nejsem smířená...ani s tím, že někdo, kdo je mi blízký, projde tou branou dřív a já ztratím jeho... pořád to ještě nedokážu v sobě zpracovat...
12.09.2025 18:35:53 uživatel smazán
asi mi pomáhá, že už jsem to zažil
12.09.2025 08:47:50 gabenka
budeš
12.09.2025 09:36:26 cappuccinogirl
doufám, věřím
ale stejně - všechno bude najednou nějak "jiný"...strašně jiný, Gab*
12.09.2025 07:59:32 mkinka
Citlivé a křehké.
Já už se nemám koho ptát,tak mluvím s nebem i to je varianta.
12.09.2025 09:33:36 cappuccinogirl
Jako bychom sami sobě hodili záchrannej kruh, když si najdem nějakej způsob, jak jít dál "i přes to nejtěžší" a pořád vědět, že úsměv ze světa nezmizel
děkuju, mkinko, přeju ti klidný den*
