Věčný poutník

Má duše je věčný poutník, mimo náš prostor a čas,
prošla zdmi a staletími, aniž jí byl zkřiven vlas.
Opouští tělesnou schránku a křižuje povětří,
ani mráz ji nezastaví, bouřím a vichrům navzdory.

Věčný poutníku, jaký je tvůj úděl, cíl a plán?
To já tebe se ptám, to já tebe se ptám.

Já stejně jako ta duše, putuju tím bezčasím,
dokud cíl svůj nenaleznu, nebude mi dopřán klid.
Jak tělo bez duše bloumám a ztrácím se v ulicích,
doktor Jekkyl bývám ve dne a pan Hyde zase za nocí.

Věčný poutníku, jaký je tvůj úděl, cíl a plán?
To sám sebe se ptám, to sám sebe se ptám.

Kvůli čemu tady jsem a mám něčemu smysl dát?
Odpovědi neznám, tak mi nezbývá než dál se hnát.
Jak dlouhá bude má cesta, co to všechno znamená?
To zjistím na konci pouti, až zatáhne se opona.

Věčný poutníku, jaký je tvůj úděl, cíl a plán?
Každého z vás se ptám, každého z vás se ptám.

Kolik světadílů musím projít, kolik nástrah překonat?
Kolik přání mám ještě splnit, kolika pokušení odolám?
Kolik zla se v každém skrývá, neděje se někde příkoří?
Kolik dobra rozdat zbývá a kolik hor musím pokořit?