...To vše se odehrává zas a znovu.
Cyklus opakujících se stejných změn.
Bláznem, divným podivínem se zovu.
Společností, lidem, osudem trýzněn.
Hloupost se chytá do babí pavučiny.
Je jako čistá stříbrná ranní kapka.
Vnímat jejich představu se naučili
a Pandořina skřínka zas opět sklapla.
Láska mezi mužem a ženou v dálavách
se tam nikdy jako koleje neprotne.
I když ta představa je celkem lákavá,
lidské ego bude v tomto vždy nezkrotné.
Tak kam míříš vnitřní svobodo, kam jdeš?
Zas a znovu se v jejich nebi ztrácíš.
I mám z toho jen zvětšující se pleš.
My v životě propadající jsme žáci...
...Zas a znovu.