Pokud mě slyšíš

Je v každé prosté lidské touze

ten strachu kus, i chuť se vzpouzet

ten z obav mrak, mlžící cestu

a každý pád

je pýcha v gestu

když kluzko z ledu, pak to bolí

ten držko-pád…

když neosolí

ten starý bus, po cestě nikam

na bolest svou, si těžko zvykám

je blivno z letu, vlhko na rtu

ten hlasů jek

v hlavě své skartuj

ten křídel šum motýlů v břiše

tak klidně spi…

už budu tiše

ti… c h é… T i ch o

.... až na ty... zvuky

život co sypal, já hltal z ruky

však

v tikotu tikot, po čase čas

padají hvězdy…

zas a zase                                          

"a hele, támhle….ještě jedna....a zdá se “

že letí přímo k nám