POKUD MĚ SLYŠÍŠ
.
Je v každé prosté lidské touze
ten strachu kus, i chuť se vzpouzet
ten z obav mrak, mlžící cestu
a každý pád
je pýcha v gestu
.
když kluzko z ledu, pak to bolí
ten držko-pád…
když neosolí
.
ten starý bus, po cestě nikam
na bolest svou, si těžko zvykám
je blivno z letu, vlhko na rtu
ten hlasů jek
v hlavě své skartuj
.
ten křídel šum motýlů v břiše
tak klidně spi…
už budu tiše
.
to t i c h é… t i ch o
.
až na ty... zvuky
.
život co sypal, já hltal z ruky
.
však
v tikotu tikot, po čase čas
padají hvězdy kolem nás
opět a znova
"a hele, támhle….ještě jedna...“
nová
a zdá se, že letí přímo k nám
.
.