Pevně zakotvený

Mám ve skříni tolik kostlivců.
Už si nemám kam dát oblečení.
Dlouhý rukáv i v létě, moc škrábanců.
Vzpomínky v podobě zjizvení.

Chci se zbavit těch stínů.
To bych se ale musel zbavit hlavy.
Čpí že mě vůně cizích klínů.
Zase si hraju, znám tyhle stavy.

Jen já, barová židle a svůdné pohledy.
Drink už zahaluje mé vědomí.
Vidím cíl, jdu pro ní a neberu ohledy.
Necítím už lítost, ztratil jsem svědomí.

Včerejšek se stává zábleskem.
Zase jsem se změnil ve stvůru.
Opět stal jsem se cizoložníkem.
Tak mizím nad ránem, než bude vzhůru.

Přestávám se omlouvat.
Jsem chladný, svět mě formuje.
Nebudeme si nic namlouvat.
City jsou loď co jednou odpluje.

Tenhle přístav už clu nepodléhá.
Přijímá, odmítá podle svých pravidel.
Přijímá, pohostí, ničeho se nezdráhá.
Nezávisle na počtu plavidel.