A čtenář...

Brbláme nad počasím,

brbláme nad poměry,

v čase žní hluché klasy,

skloněné všemi směry.

 

Otroci vlastních sklonů,

sluhové kultu těla;

na dlani hrst žetonů,

ruleta znehybněla.

 

Doufáme v odpuštění,

sami však soudci přísní.

Věříme v ujištění,

že pomoc přijde v tísni.

 

Pravda ta venku stojí,

my ve lži zříme štěstí.

Stejně jak v staré Troji

je dnes kůň na náměstí…

 

Chodíme po Měsíci,

zkoumáme oceány,

duchovní trpaslíci,

chceme být světa pány.

 

Stojíce v bráně pekel

řešíme cenu piva.

Na zdi zas Mene tekel…

A čtenář znuděn zívá…