Pod postelí ležím, dny nepočítám,
imaginárních přátel, kolem dost mám.
Na pozadí hlavy, film promítám,
hlavní roli si dám.
Dříve opouštěl jsem, ať nejsem to já,
kdo bude opuštěný - tak jest, proč lhát?
Samotu cíleně, dnes vyhledám,
jsem svůj, jen když jsem sám.
Sám krát sám.
R1:
Dlaně vzpínám, klečím v modlitbách,
kéž na podruhé, šanci žít mám.
Rád si připlatím, jak řádný sráč,
jen žádný pláč.
Strašidla nejsou prý, jenom v pohádkách,
tak proč potom v mozku mém, hnízda svá maj´.
Za koule chycený, v pasti vlastní,
volbou svůj čas ztrácím.
Sám krát sám.
R2:
Křičím, házím sebou v modlitbách,
já to vydržím, důvod být mám.
Sám si natočím, když vrchní plách´,
jen žádný pláč.
Ne, slzet neslzím, to jen padá déšť,
když jak ten nahý blázen, tančívám v něm.
Po tváři skutálí se štěstí hrách,
ten déšť chci póry vsát.
Sám krát sám.
R1: Dlaně vzpínám, klečím v modlitbách...
+
R2: Křičím, házím sebou v modlitbách...
Už jen název je úžasný. Více se neodvažuji rozebírat. Snad jen, že celek zapůsobil mocným dojmem...
24.09.2025 22:21:51 | karolinakarol