Tohle je verš pro ty, co bloudí,
v tichu vlastní tón hledají
Když nebe zčerná a srdce se hroutí,
v duši se nový strom rodí
Život mi házel stíny do cesty,
a přesto jsem šla dál bez mapy
Na dně jsem našla vlastní světlosti,
v bolesti roste síla z kapsy
Každý pád mě učil vstát,
i když mi slzy pálily tvář
Z popela jsem začala hřát,
jsem oheň, co nezhasne v mráz
Když se ticho vkrádá do duše,
svět se zdá být bez barev
V sobě najdu pevné ruce,
zvednou mě z vlastních ran
Mám křídla z víry, zranění,
letím výš než kdy dřív
Mé srdce hoří bez váhání,
už nejsem stín, jsem živý zpěv
Tvoje, Míšo?
26.09.2025 18:46:57 | Ž.l.u.ť.á.k.
Vzniklo z mé vlastní tvorby, myšlenek a zkušeností — z mého pera, mého srdce a mého času. Je to kousek mého světa, který jsem se rozhodla sdílet. Inspirovala mě konkrétní situace, kterou jsem prožila. Slova přicházela postupně, jako odpověď na bolest i naději, které jsem cítila. Chápu, že se to může zdát neuvěřitelné. Ale ano, je to moje. Tvořím už dlouho — a každé slovo je moje vlastní.
26.09.2025 19:39:47 | Misha